Norsko je jedním slovem zážitek. Zážitek z čisté přírody, neskutečně přátelských lidí a míst, kde ani živáčka nepotkáte. Je to však cesta, která je opravdu dlouhá a je potřeba si na ní vyčlenit dostatek času – třeba jako my 16 dní. A plánujte jen zhruba Vaší cestu a nechte si doporučit místa i místními lidmi. Ty občas stojí za vidění více, než nejpopulárnější místa z cestopisů.

My bychom touto formou chtěli poděkovat za možnost si půjčit na tuto cestu mini karavan od firmy Karavany Zlín a vůbec možnost uskutečnit tuto cestu. A doufáme, že příští rok s námi pojede karavan i do Finska. A vy kdo toto čtete, vyrazte na cestu za dobrodružstvím s karavanem. I kdyby to mělo být jen po Česku!

A teď ten konec a naše filmové drama, na které většina stejně čeká… Psal se krásný předposlední den naší cesty, kdy jsme jeli objevovat norské kostely (ty fakt musíte vidět, jsou jak z hororového filmu). Avšak už cestou se nám rozsvítila kontrolka na autě. Ano přesně teď začíná ta dramatická hudba – byla to kontrolka adblue. No nic je potřeba najít servis, kde se na to naše auto podívají. A tak jsme zajeli do vyhlášeného servisu (jednoho z účastníků pořadu Záchranáři severských silnic) s informací, že se za 1 000 km naše auto už nenastartuje. Což je možná sranda, ale ne, když jste od domova trochu více kilometrů. Je potřeba to napíchnout a nejbližší diagnostika je 2,5 hodiny cesty zpět. Nedá se nic dělat, jedeme, ale bohužel už to nestíháme a musíme přespat u servisu. Prší, je zima, nervy pracují, ale jsme v karavanu. V našem útočišti.