Přemýšleli jste někdy, kdy je ten správný čas si splnit svůj sen? Už ten čas byl?
Nebo teprve bude?
A co když se rozhodnete, že ten správný čas je teď? Probudit v sobě dobrodruha, vytáhnout teplou bundu a začít hledat víc o zemi Vikingů a nekonečných fjordů. My si ten sen splnili a rádi Vás vezmeme na naše dobrodružství s sebou.
Asi je na místě otázka, jak se vlastně taková cesta na sever plánuje. Popravdě k tomu potřebujete pár víkendů, zásobu čokolády a hlavně pevné nervy. Protože naplánovat cestu, vybrat ty nejkrásnější místa nebo popřemýšlet, kde zrovna budete spát, není otázka
jednoho odpoledne. Nebo možná pro ty zkušenější ano, ale u nás to byla možná
celoživotní zkouška – naštěstí bez doživotních následků.
První je potřeba vybrat trasu, jelikož Norsko je oproti naší republice o trošku větší a musíte počítat, že cesty mezi místy Vám budou trvat déle než cesta na naší D1. I když tato informace je v určitých chvílích na pováženou. Naše trasa začala v Kristiansandu a předcházela jí 16 hodinová cesta autem a následně asi dvě hodiny trajektem. A další otázkou je, kde vlastně budeme „bydlet“ při naší výpravě? Využijeme hotel, který musíme rezervovat nejlépe dopředu, ale co když se změní plány?
Budeme všude stavět stan, ale co když bude opravdu zima? Vždyť i v červnu může padat sníh. A co třeba karavan? Ale půjčí nám ho někde, kde nebude problém taková vzdálenost?
Ano půjčí, jinak bychom nepsali tento příběh. Žádné filmové drama se nekoná, nebo možná zatím ne. Ale o tom se třeba ještě dozvíte. A tak jsme začali vymýšlet, jaký karavan bude potřeba, a nikdy jsem se nesetkala s takovým nadšením majitelů, že vezmeme karavan od Karavany Zlín do světa. A my za tu možnost děkujeme, jelikož s námi minikaravan vyrazil na cestu plnou zážitků.
Pokud chcete zažít cestu na vlastní pěst a občas trochu plánovat z minuty na minutu, není lepšího společníka než karavanu za autem. On se Vás neptá, proč nejedete na to naplánované místo. Prostě jede s vámi a těší se z cesty. A spát u vodopádů bez hlučných sousedů a ráno snídat domácí vajíčka s výhledem na zrcadlové jezero je víc než luxusní apartmán se švédskými stoly. Dobře, pokud už máte 4 dny po sobě ty vajíčka, tak si s láskou vzpomenete na ty švédské stoly hotelu, ale nesmíte si kazit dojem!
V karavanu jsme spali v kempech, na přírodních parkovištích a taky třeba na odpočívadle, kde nás napadlo neskutečné hejno kousavých much. Ale mohli jsme jet kamkoliv. Vidět například chráněný vodopád Mannafossen, projít se až k ledovci Buerbreen a vyzkoušet vodu v ledovcovém jezeře Bondhusvatnet. I to nabízí cesta karavanem po Norsku. A hlavně nezapomeňte vyzkoušet jejich ryby, octové brambůrky a čokoládové křupinky Smash. Nemusíte děkovat za novou závislost.
Norsko je jedním slovem zážitek. Zážitek z čisté přírody, neskutečně přátelských lidí a míst, kde ani živáčka nepotkáte. Je to však cesta, která je opravdu dlouhá a je potřeba si na ní vyčlenit dostatek času – třeba jako my 16 dní. A plánujte jen zhruba Vaší cestu a nechte si doporučit místa i místními lidmi. Ty občas stojí za vidění více, než nejpopulárnější místa z cestopisů.
My bychom touto formou chtěli poděkovat za možnost si půjčit na tuto cestu mini karavan od firmy Karavany Zlín a vůbec možnost uskutečnit tuto cestu. A doufáme, že příští rok s námi pojede karavan i do Finska. A vy kdo toto čtete, vyrazte na cestu za dobrodružstvím s karavanem. I kdyby to mělo být jen po Česku!
A teď ten konec a naše filmové drama, na které většina stejně čeká… Psal se krásný předposlední den naší cesty, kdy jsme jeli objevovat norské kostely (ty fakt musíte vidět, jsou jak z hororového filmu). Avšak už cestou se nám rozsvítila kontrolka na autě. Ano přesně teď začíná ta dramatická hudba – byla to kontrolka adblue. No nic je potřeba najít servis, kde se na to naše auto podívají. A tak jsme zajeli do vyhlášeného servisu (jednoho z účastníků pořadu Záchranáři severských silnic) s informací, že se za 1 000 km naše auto už nenastartuje. Což je možná sranda, ale ne, když jste od domova trochu více kilometrů. Je potřeba to napíchnout a nejbližší diagnostika je 2,5 hodiny cesty zpět. Nedá se nic dělat, jedeme, ale bohužel už to nestíháme a musíme přespat u servisu. Prší, je zima, nervy pracují, ale jsme v karavanu. V našem útočišti.
Ráno nás posílají do dalšího servisu a následně do dalšího. Zbývá poslední den před nástupem na trajekt. Čeká na nás poslední naděje, poslední servis a poslední strážný anděl. 3 hodiny drama, že nejsou součástky, odjíždíme s jediným řešením – lepidlo, náhradní hadička a lepicí páska. Není čas na lepší řešení a čeká nás přes 2 tisíce kilometrů domů. A víte co? Ono to přesně vydrželo do našeho příjezdu domů. A můžu říct, že v Norsku jsou strážní andělé, kteří Vám předají klíčky od auta se slovy: hlavně dojeďte v pořádku domů.
Dobrodruzi: Anna Capoušková &
Martin Musil
